Boublík Vladimír

Vladimír Boublík (1928–1974) se narodil v jihočeské Sušici. Než se mohl stát v roce 1972 děkanem Teologické fakulty Papežské lateránské univerzity v Římě, prošel jeho život mnoha peripetiemi. Nejprve, během válečných let tzv. Protektorátu Čechy a Morava, průpravou českobudějovického „malého semináře“ spojenou se studiem na Jirsíkově gymnasiu, které ukončil 2. 6. 1947 maturitou. V témže roce začal studovat na českobudějovickém bohosloveckém semináři, kde však mohl nerušeně absolvovat jen akademický rok 1947/1948, neboť 16. srpna byl zatčen a začalo pro něj peklo vyšetřování v pověstné Bartolomějské ulici a pak vězení; nejprve v různých věznicích a posléze v olomoucké věznici vojenské. Odtud se mu však šťastnou náhodou podařilo uprchnout (29. 2. 1952) a neuvěřitelnou anabází projít až do Západního Berlína a odtud do Říma, kde v květnu 1952 vstoupil do exilové československé bohoslovecké koleje Nepomucenum. V tomtéž roce začal svá filosofická a teologická studia na Lateránské univerzitě, kde se později stal řádným profesorem fundamentální teologie. Ve své doktorandské práci předložil tak originální pojetí predestinace, že je možno mluvit o „Kopernikánském obratu“ v teologii dějin spásy. K jeho další velké zásluze však nepochybně patří založení nového oboru „Teologie mimokřesťanských náboženství“, pro který na Lateránské univerzitě založil zvláštní institut: „Náboženská skutečnost v dějinách spásy“. Jeho profesní dráha a zároveň životní cesta byla předčasně ukončena vážnou plicní nemocí, které podlehl během své návštěvy rodné země.